BÍLÉ HOLE

historie bílých holí

Hůl provází nevidomé po staletí, její funkce však byla omezena pouze na ochranu těla před nárazem do překážky (funkce ochranná). Až ve dvacátém století dochází k významným změnám. Pokrok v oblasti dopravy sebou nese potřebu označení nevidomé osoby. Zkouší se červené praporky (Belgie, 1911) či žluté pásky s třemi černými body (Dánsko, Švédsko, Německo). Fotograf James Biggs z anglického Bristolu, který přišel o zrak a cítil se ohrožen automobilovým provozem kolem svého domu, si v roce 1921 natírá svoji vycházkovou hůl na bílo, aby se zviditelnil.

o bilých holích 01

Nezávisle na Biggsovi přichází ve Francii v roce 1930 Guilly d´ Herbemontová s návrhem označit nevidomé osoby bílou holí. Inspirací jí jsou pařížští strážníci využívající bílou hůl k organizování dopravy. Za svůj návrh bojuje a vytváří mu značnou publicitu. V roce 1931 financuje z vlastních zdrojů nákup 5 tisíc bílých holí. Přes počáteční nedůvěru se ve Francii bílá hůl jako označení nevidomé osoby prosazuje a rychle se šíří do dalších zemí Evropy. Hůl tak získává též funkci signalizační. Ve Spojených státech se nejprve (1930) experimentuje s černou holí, kterou zavádí Lion´s kluby jako označení nevidomé osoby v dopravě. Záhy je však černá barva shledána pro motoristy jako nepříliš viditelná a v souladu s Evropou je nahrazena bílou.

  o bílých holých 2  o bílých holích 3

 Efektivnější využití bílé hole je nepřímým důsledkem 2. světové války. V roce 1944 jsou do armádní nemocnice pro slepé válečné veterány ve Valley Forge v Pensylvánii povoláni Richard E. Hoover a C. Warren Bledsoe, učitelé na Maryland School for the Blind. 

Oba považují dosavadní možnosti orientace a mobility (echolokace, orientace pomocí rukou a nohou) za nedostatečné a začínají pracovat na technice využívající jako prodlouženou ruku dlouhou bílou hůl. Především Hoover je tím, kdo experimentuje. Zakrývá si oči, aby vyzkoušel různé techniky hole a hledá takové, které by mohly být efektivní. Postupně vytváří dodnes využívanou metodiku a hůl tím povyšuje na základní prostředek orientace nevidomých (orientační funkce).

Bledsoe začíná školit první instruktory orientace a mobility a postupně se techniky bílé hole šíří i do Evropy, od poloviny 70 let i do Československa (Prof. Jesenský).

Od roku 1964 se v USA připomíná 15. říjen jako „Den bezpečnosti s bílou holí“ (White cane safety day), od 80. let jako „Den bílé hole“ i v Evropě.

Na konci 90. let se po vzoru některých evropských zemí zavádí v České republice červeno–bílá hůl jako označení osob hluchoslepých.

rozdělení

Je zřejmé, že v jedné bílé holi nelze plnohodnotně skloubit všechny funkce, tedy neexistuje univerzální bílá hůl. Lze však docílit splnění dvou až třech funkcí v těchto kategoriích:

Hole orientační

Hole určené nevidomým k orientaci a mobilitě. Někdy označované jako „dlouhé hole“, dosahují ke spodní části sterna (hrudní kosti), do podpaží, někdy i k ramenům, běžně v délkách 110 až 140 cm.

Hole signalizační

Hole určené ke zviditelnění slabozrakých (v dopravě apod.) i nevidomých (s vodicím psem, s průvodcem). Dosahují k pasu, běžně v délkách 90 a 110 cm.

Hole opěrné

Hole určené osobám s pohybovým omezením v kombinaci se zrakovým postižením.
Dosahují ke kyčelnímu kloubu, běžně v délkách 80 až 95 cm.

 FUNKCE
HOLEochrannásignalizačnísignalizačníopěrná
orientační ano ano ano ne
signalizační ano ano omezeně ne
opěrné ne ne ne ano

konstrukce

Bílá hůl se skládá ze tří základních částí.

části hole

 

 

1. Tělo hole

Tělo hole je základní nosnou částí, existují 4 varianty jeho konstrukčního řešení:

neskládací (1 díl)
  • nejlehčí, nejlépe přenáší hmatové informace, nejlevnější
  • neskladná, bez možnosti nastavit délku

neskládací

skládací (2 a více dílů)
  • zpravidla nejskladnější (nejčastěji 5 dílná)
  • bez možnosti nastavit délku

skládací

teleskopická (2 a více dílů)
  • nastavitelná délka (zajišťovaná aretačním mechanismem)
  • zpravidla méně skladná (nejčastěji 2 či 3 dílná)

teleskopická

kombinovaná, skládací + teleskopická (3 a více dílů)
  • skladnější než teleskopická hůl (nejčastěji 4 dílná),
    nastavitelná délka (zajišťovaná aretačním mechanismem)

kombinovaná

HOLEskládatelnoststavitelnost
neskládací ne ne
skládací

ano

ne
teleskopická ano ano
kombinovaná ano ano

 

 

 

2. Dolní koncovka

Provedení koncovky je odvislé od typu (způsobu použití) hole:

orientační hole

Zprostředkovává kontakt hole se zemí.
S využitím technik hole získává hmatové informace a vyvolává zvuky.
Jejich vyhodnocení je základem pro orientaci v prostoru.

orientační hole

Dolní koncovka orientační hole

Podle terénu a preferované techniky chůze se volí ze dvou základních provedení.

  • Pevná – nepohyblivá
  • Rotační – pro trvalý kontakt se zemí (kluzně kyvadlová technika) – snižuje opotřebení

 

Velikost

Malá koncovka

  • dobře čte terén, nízká hmotnost
  • brzdí pohyb, dříve se opotřebí

Velká koncovka

  • lépe klouže po povrhu, delší životnost
  • vyšší hmotnost, hůře čte terén
 
Materiál

Plast (nylon)

  • příznivá cena, nízká hmotnost
  • kratší životnost

Kov

  • příznivá cena, delší životnost
  • vyšší hmotnost

Keramika

  • vysoká životnost
  • vyšší cena, vyšší hmotnost

signalizační hole

Nebývá v kontaktu se zemí, jednoduché subtilní řešení.
signalizační hole

opěrné hole

Tvořena gumovým špuntem zabraňujícím podklouznutí,
v zimě event. doplněna kovovým nástavcem do sněhu a ledu.

opěrné hole

 

 

3. Rukojeť

Rukojeť je příjemná do ruky (ergonomie). Tlumí nárazy a netlumí hmatové informace. Její tvar umožňuje správný způsob držení daného typu hole. Vhodný materiál rukojeti nestudí ani neklouže, snadno se čistí. Poutko slouží k zavěšení hole, nemělo by se však používat během chůze.

techniky chůze

Předpokladem pro zvládnutí základních technik je správné držení hole.

1. základní držení

Rukojeť je v dlani, prsty ji obemykají
a ukazovák je natažen.

základní držení

  • nabízí využít plnou délku hole,
    umožňuje pevnější uchopení,
    snižuje nebezpečí vyražení z ruky
2. tužkové držení

Hůl držíme v horní třetině mezi palcem, ukazovákem
a prostředníkem, který ji podepírá.

tužkové držení

  • umožňuje jemnější a citlivější pohyby a tím získávání detailnějších informací

 

 

TECHNIKY CHŮZE

1. Technika kluzně kyvadlová

technika kluzně kyvadlová

(nejbezpečnější technika)
Dolní konec hole opisuje před tělem oblouk, který přesahuje
o 5–10 cm šíři ramen. Koncovka je neustále v kontaktu se zemí, po které klouže (pevná koncovka) nebo se odvaluje (rotační koncovka).
Hůl je v základním držení, pohyb vychází ze zápěstí a je rytmicky sladěn s krokem tak, že koncovka dosahuje krajní polohy oblouku současně s došlápnutím (co krok to jeden oblouk).

  • zachycuje i překážky velmi nízké a podúrovňové (díry) v celé šíři průchozího koridoru
  • zpomaluje chůzi, nezachycuje překážky v horní polovině těla, zvyšuje opotřebení koncovky (minimalizuje se využitím koncovky rotační), nevhodné pro hrubé povrchy (např. tráva)

 

 

 

 
2. Technika kyvadlová

technika kyvadlová

(nejvyužívanější technika)
Vychází z techniky kluzně kyvadlové. Hůl se však zvedá 5–10 cm nad povrch a koncovka se země dotýká pouze v krajních polohách. Zvuk vyvolaný dopady koncovky (typické ťukání) lze využít k tzv. echolokaci, tj. k práci s odraženým zvukem (vyhodnocení vzdáleností, vytvoření představy o uspořádání prostoru, rozmístění překážek, …)

  • minimalizuje zadrhávání koncovky a tím umožňuje rychlou chůzi, umožňuje aktivnější práci se zvukem.
  • nezachycuje překážky v horní polovině těla, ani překážky velmi nízké či podúrovňové před středem těla

 

 

 

 
3. Technika diagonálně nesené hole

technika diagonálně nesené hole

Hůl v tužkovém držení je nesena úhlopříčně (diagonálně) tak, aby vykryla prostor před tělem a zviditelnila svého nositele. Využívá se nejčastěji při chůzi se signalizační holí – slabozrací v dopravě, nevidomí v interiéru, při chůzi s průvodcem nebo s vodicím psem.

  • vykrývá horní polovinu těla
  • koncovka hole není v pravidelném kontaktu se zemí, technika není vhodná k orientaci.
 
 
4. Chůze po schodišti

a. technika chůze do schodů

Hůl je diagonálně před tělem, v tužkovém
držení. Nohy se plynule střídají a dolní
konec hole se v předstihu průběžně dotýká
následujících schodů.

technika chůze do schodů

 



b. technika chůze ze schodů

Hůl je diagonálně před tělem, v základním držení. Nohy se plynule střídají a dolní konec
hole lehce sklouzává po hranách níže položených schodů.

technika chůze ze schodů